Dialog srdce

24. března 2014 v 15:42 | rozbitá Viky |  mé poetické já
Ano, konečně zas přidávám prózu. Mám teď takové básnické období, tak to snad chápete. Tato povídka už je sice stará nějaký ten pátek, ale je to jedna z nejlepších, jaké mám. Tak si ji užijte. Zároveň bych se chtěla omluvit za svou víkendovou neaktivitu, ale já jsem v sobotu i neděli většinou v jednom fofru, mám hodně tréninků a taky ještě tanenční (ty už naštěstí budou brzy končit :D). Snad Vám to v týdnu vynahradím :)

Bloumám ulicemi města. Nemám žádný cíl, jdu prostě tam, kam mě nohy zanesou. Zem pokrývá několikacentimetrová vrstva sněhu, ve které se podrážky mých bot utápí jako já v myšlenkách. Zrovna, když míjím jednu z pouličních lamp, světlo v ní zabliká a zhasne. Jaká to metafora k životu! Až teď si uvědomuji, jak často zhasínají lidské životy. Až teď když jsem si tím prošla. Když jsem si prožila svou vlastní smrt.
Ale já nezemřela. Já nebyla ten, kdo skončil s kulkou v hrudi. Mám však pocit, jako by část mého srdce v tom okamžiku přestala tlouct spolu s tím jeho. A teď se snaží i ten zbytek, co se ještě udržuje při životě, svést ke skonání. Je tu ale jedna část volající po životě, která křičí, abych to nevzdávala.
Já stojím mezi nimi a snažím se nějak udržet pohromadě, na nohou a silná. Nesmím to vzdát, i když ten nejdůležitější důvod pro život mi odešel, mám ještě další. Na ty se teď musím soustředit.
Od krvavého neštěstí uplynuly už měsíce, ale já mám stále pocit, jako by se to událo před několika minutami. Pořád to tak moc bolí. Občas se musím držet, abych se nevrhla dolů do propasti za ním. Abych neuhasila jednou provždy veškerou bolest.
Nakonec se mi však pokaždé podaří vytrvat a nenechat se zlomit tou částí srdce, která mi radí, ať se zabiju. A tak se dál brodím rozbředlým sněhem a jakoby vzdáleně poslouchám dialog svého zlomeného srdce. Ano, vzdáleně...

…protože já už se rozhodla!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký literární útvar máš nejraději?

básně
povídky
úvahu
fejeton
jiný (napiš jaký)

Komentáře

1 silluety silluety | Web | 25. března 2014 v 10:06 | Reagovat

:O to je krásný:3 miluju tyhle "špatně"skončené povídky :3 píšeš krásně :3

2 krokodyleka krokodyleka | Web | 25. března 2014 v 19:27 | Reagovat

Moc pěkné. Povídky, které navozují tuhne zvláštní atmosféru zbožňuji :)
Pokud by jsi měla nějakou další, klidně delší, tak mi dej vědět, ráda si ji přečtu :)

3 T. T. | Web | 27. března 2014 v 15:18 | Reagovat

Ta povídka je skvělá :)
A právě jsem zamilovala do tvého designu. :D Předpokládám, že jsi ti knížku četla, že? Co na ní říkáš??

4 P a t h. P a t h. | E-mail | Web | 30. března 2014 v 13:06 | Reagovat

je to krásne napísané :333

5 Broskvička Broskvička | Web | 30. března 2014 v 19:32 | Reagovat

Je to moc krásné.

6 Milenne Milenne | Web | 31. března 2014 v 20:52 | Reagovat

Ahoj, mohla bych tě poprosit o hlas pro Claru? :D
Když tak díky! :D
http://blog.blog.cz/1403/vyberte-blogera-pro-rozhovor#komentare

7 Jessie Jessie | Web | 1. dubna 2014 v 18:51 | Reagovat

Viky...
Nevím co říct, když čtu tvé básně, tvé povídky, prózy a všechno co tu píšeš, častokrát v těch textech najdu kousek sebe, píšeš úžasně! Chystáš se nebo už jsi, na nějaké umělecké škole? Máš na to, jsi vážně výborná!!! Klobouk dolů!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama