Lapač snů

19. března 2014 v 17:55 | rozbitá Viky |  mé poetické já
Určitě nejsem jediná, komu nad postelí visí taková… možná maličko kýčovitá indiánská ozdůbka. A jednou, když jsem v noci nemohla usnout, jsem se na ni tak dívala a říkala si, jaké sny vlastně lapá? Protože, co kdyby to nebyly jen noční můry, ale i ty krásné sny? Koneckonců se to jmenuje lapač snů, ne nočních můr. A když se tak zamýšlím nad slovem sny, tak si říkám, že tento pojem nedefinuje jen to, co se nám zdá v noci, ale i naše přání či cíle. A tak mě napadlo napsat následující povídku.



Ležím ve své posteli a oči upírám na pírky zdobený lapač snů s rudým korálkem uprostřed. Fascinuje mě, jak asymetrický červený kamínek s dírkou uprostřed láme světlo, skoro jako by to byl diamant. V rukou žmoulám kus balicího papíru, do kterého byl narozeninový dárek od Shauny zabalen. Je to prý její vlastnoruční výrobek. Má indiánské kořeny, tudíž bych ten nápad i pochopila, co mi však neleze do hlavy je, proč mi Shauna vůbec něco dávala. Neměla mě nikdy nějak dvakrát v lásce.

Rozhoduji se nad tím už dál nepřemítat, zhasnu lampičku a zavírám oči. Nemohu však usnout, dlouho do noci mě trápí spousta otázek, které ani netuším, jak se mi do hlavy dostaly. Ale musím se pořádně vyspat. Zítra píšeme velkou písemku z angličtiny. Jenže celou noc oka nezamhouřím, jako bych snad před spaním vypila velký hrnek černé kávy s pořádnou dávkou pochybností k tomu. Mé jindy pozitivní myšlenky se totiž mění v nedůvěru v mé přátele, mé rodiče, a dokonce ve mně samou.

No a samozřejmě, že tu angličtinu absolutně pokazím! Za pět, nula procent. Jak se to jen mohlo stát? Vždyť jsem byla naučená! A celý den pokračuje stejně. Pohádám se s kamarádkou, se sestrou, a v další noc opět probdím.

Myslíte, že se to další den zlepšilo? Ani omylem, právě naopak. V podobném duchu se nesl celý následující měsíc završený třešničkou na dortu v podobě oznámení rodičům o tom, že můj průměr z fyziky je nižší než čtyři.

Nikdy jsem nebyla nijak extra pověrčivá, nečetla jsem horoskopy, a když někdo řekl něco o tom, že nemám procházet pod žebříkem, jen jsem obrátila oči v sloup a just pod ním prošla. Tudíž mě ani nenapadlo, že by v tom mohl mít prsty Shaunin dárek.

Jednou k nám domů přijde na návštěvu teta Elizabeth. Aby bylo jasno, neměla to nikdy v hlavě úplně v pořádku. Neustále si něco mumlala, občas se úplně pomátla a začala zničehonic vyvádět. Když jsem byla malá, často mi vyprávěla nějaké hloupé příběhy o čarodějnicích, nebrala jsem je však vůbec vážně.

Když Elizabeth zjistí, jakou mám v poslední době smůlu, zamumlá něco o démonech a trvá na tom, abychom ji nechali prohlédnout si můj pokoj. A proč vzdorovat takové pomatené ženské, jakou je teta Elizabeth? Tak jen pokrčím rameny a dovedu ji tam. Jakmile otevřu dveře, vystartuje přímo k posteli, strhne ze zdi lapač snů, hodí ho na zem a dupne na ten rudý korálek uprostřed. Otevřu ústa, abych protestovala, ale vtom se ze zničeného kamínku vyvalí ostře červená mlha. Teta sebere lapač snů ze země a hodí ho do koše.

Od té doby se zase věci začínají dávat do pořádku. Jak mé známky, tak sociální vztahy. A já přísahám, že už nikdy nebudu věřit Shauně, ani se posmívat tetě Elizabeth.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T. T. | Web | 19. března 2014 v 19:54 | Reagovat

Děkuju moc. :) Když mě to napadlo, byla jsem strašně nadšená, ale když sem si to včera spočítala, došlo mi, že jsem vážně matematik na baterky a že napsat milion článků není v lidských silách.. :D No co, stává se.

Ta povídka je fajn. Připomnělas mi, že jsem kdysi, když jsem ještě byla vážně hodně malá, měla taky nad postelí červený lapač snů. Vtipné bylo, že si noční můry pamatuji převážně z doby, kdy jsem ho měla v pokoji. :D

A spřátelím strašně ráda. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama